Stromy šumí. Šumí však jinak, než šumí u nás. Šumí tak smutně, jako by je někdo kácel. A není divu, když jsou to stromy z Echtávic. Ale teď se vynoříme z lesa a půjdeme na cestu. Na cestě nikdo nesedí, ale vedle cesty sedí 3 blázni. Jmenují se Markulin, Crosyk a sleokat. Jsou to velmi zvláštní lidé. Říkají o sobě, že prý jsou římani. A hele! Tady jede Vinkos! Je to mladík. Je normální, ale kdyby nenosil Echtávickou módu, vypadal by ještě lépe. Nosí růžovou sukni a náušnice. Vedle něj kráčí jeho matka, která pořád do kola povídá: Svět se zboří, svět se zboří!!!
A na tuhle zvláštní, divnou vesničku se dívá Václav Klaus a říká: Tak tohle zníčím!!! A ani OPICE mi v tom nezabrání. A jak by zabránila? Vždyť je jenom nějaká opice.
Tak vidíte, co Klaus zamýšlí proti této vesničce. Ale já myslím, že OPICE nechce, aby ji Klaus zbořil!!! Vždyť je tam dost cukru a třešní! Však ona později zníčí sama. A jak říká, bude to v noci, přesně v půlnoci. Bojte se, Echtávičtí, bojte se!!!
Ale Echtávičtí blázni se bát nebudou. Je jim totiž všechno jedno.
A to je KONEC
A na tuhle zvláštní, divnou vesničku se dívá Václav Klaus a říká: Tak tohle zníčím!!! A ani OPICE mi v tom nezabrání. A jak by zabránila? Vždyť je jenom nějaká opice.
Tak vidíte, co Klaus zamýšlí proti této vesničce. Ale já myslím, že OPICE nechce, aby ji Klaus zbořil!!! Vždyť je tam dost cukru a třešní! Však ona později zníčí sama. A jak říká, bude to v noci, přesně v půlnoci. Bojte se, Echtávičtí, bojte se!!!
Ale Echtávičtí blázni se bát nebudou. Je jim totiž všechno jedno.
A to je KONEC