Franta Dachlávek: Rozhovor o škole
Ahoj školáci! Je tu rozhovo s Frantou Dachlávkem!!!
H: Ahoj Franto!
F: Ahoj!
H: Co škola? Prý si z ní nejzlobivější.
F: Jo, to je pravda.
H: Hmm....No ale co na to dělají učitelé a učitelky? Vždyť musí strašně moc zuřit.
F: To jo, nesnáší mě.
H: To jsem si mylslela. Ani se nedivím. A co dělají spolužáci?
F: Jo, ti se smějí.
H: Směješ se tomu i ty? Já bych se asi moc nesmála.
F: No, většinou se směju. Dělám, že je to pro mě zábava.
H: No já bych nedokázala dělat, že je to zábava.
F: Ne? Je to celkem snydné.
H: Aha. No v každém případě jsem to nezkoušela.
F: Já mnohokrát.
H: Zajímavé...Co se učíš nejraději?
F: Matematiku.
H: A proč? Co v ní vyvádíž?
F: Dělám, že neumím 1+1.
H: A umíš 2+2? Já jo. a jak to dokážeš předvádět?
F: Lehce, prostě mi to jde.
H: Jaké známky dostáváš? Měl jsi někdy trojku?
F: Ne, trojku ne. Jenom pětky.
H: Ale co vysvědčení? Mamka musí zuřit, ne?
F: Ani ne. Na vysvědčení se snažím tak, až se mě kouří.
H: Hmm...A propadl si vůbec někdy? Já teda ne, ale myslím že ty jo a lehce, ne?
F: Jo, jednou jsem propadl.
H: A z jakého předmětu? Z matematiky?
F: Jo, tu ani moc neumím.
H: Teda! Já bych se raději učila.
F: Myslíš? Já ne.
H: To ti celkem dost věřím. A co na to říká taťka?
F: Někdy se nazlobí.
H: A co pak udělá? Dá ti na tvůj zlobivý zadek
F: Ne. Zakáže mi na ten den počítač.
H: Aha. To je velmi zvláštní. A jak se ti líbí moje noviny?
F: jo, jsou hodně pěkné.
H: Díky. Promiň, ale budu muset končit. Ahoj!
F: Ahoj!