Tohle se stalo už dávno. Mě bylo šest a Péťovi – bráchovi už deset. Chodil do pionýra a já ještě nebyl ani jiskra. Takže jsem mu záviděl. Jednou u nás na návštěvě byla teta se strejdou a sestřenicí Monikou, té bylo asi devět let. Seděli jsme všichni v obýváku. Brácha byl na nějaké slavnosti, v tom pionýrském kroji. Táta se ten den na něj dověděl, že chodí za školu, kouří a že ještě s nějakým klukem zmlátil o dost menšího kluka. Takže jsem věděl, že bráchu čeká pořádný nářez. No a jak jsme seděli v obýváku, tak bouchly dveře a za chvíli náš pionýr vlítnul do pokoje. Pozdravil všechny a chtěl zase utéct pryč. Táta na něj zařval a začal mu vypočítávat jeho hříchy. Brácha zrudnul a sklopil hlavu. Pak ho táta poslal pro řemen. Péťa zrudnul ještě víc, ale poslechl a řemen donesl. Pak mu táta nařídil,ať se celej svlíkne. Petr prosil tátu, ať jdou vedle, ale ten zase zařval a brácha se rychle začal svlíkat. Odvázal si rudej šátek, rozepnul knoflíky u rukávů a dva knoflíky u krku a rychle si přes hlavu stáhnul modrou košili. Skopnul bačkory a vysoukal se z kalhot. Pak se sehnul a začal stahovat podkolenky. Pak na zemi přistáli i trenky a náš pionýrek stál přede všemi nahatej. Musel se ohnout přes křeslo a výprask začal. Řemen dopadal na jeho nahý záda a hlavně na vystrčenej holej zadek. Za chvíli měl na zádech červený pruhy a zadek úplně rudej. Brečel a řval jako tur. Když výprask skončil, tak rychle posbíral svršky a utekl do dětského pokoje.Tam ještě dkouho brečel.Pozoroval jsem při tom Moniku, ta byla rudá, už když se pionýrek svlíkal a když byl bit, tak si kousala nehty…

ta vaše Monika by potřebovala taky pod ledovou sprchu a pak seřezat. A to nikomu nevadilo že holka vidí nahého kluka?

Zajímavý kontrast když Péťa vešel do pokoje jako pionýr s dávkou hrdosti ve slavnostním kroji, vzápětí byl seřván, donucen se před všemi svléknout do naha, vystrčit zadek a všem ukázat jaké to je, když mu po něm mlaská řemen. Kromě výprasku dostal i stoprocentní dávku ponížení.

Kdys sem začal chodit na základní školu tak mi mamka začala kontrolovat zakovskou knížku za 3 mi dala 5 ran na zadek za 4 mi dala 10 ran a za pětku 15 ran. Vždycky to proběhlo následovně kdys sem přišel ze školy domu tak mamka řekla jak bylo ve škole a já řek dobře a mamka řekla tak kdys dobře tak mi ukas zakovskou knížku tak sem ji mamce ukázal i kdys sem věděl ze bude řezec. Mamka se do zákajdy podívala a zhrozila se a řekla ať si připravim prdiznu ze bude sekec a ať se sliknu do naha a přídu záni do kuchyně. Tak sem se v pokojcku sliknul a šel sem zani a set sem si v kuchyni na židli . A mamka řekla ať vodevru 3 šuplík a vyberu si varecku . Tak sem ho vodevre a vzal se tu varecku a podal sem ji mamce ta se usmala a řekla já té seseka na tu prdiznu tvoji nahatou a šli sem do pokojcku . A mamka řekla lehni si na bříško a přejdi do pokleku aby byla prdizna vystrcena nahoru tak sem to rádi udělal . A mamka mě začala řezat tou vareckou a já začal rvát na celek barák as mi začaly téct slzy po tvářích as sem měl obě půlky červený tak mamka přestala . Dala varecku do 3 šuplíku a koukali se na mě jak sem přední nahatej ze zmapování zámeckém

Ten závěr asi nemáš celý. Co to je zmapování zámeckém? A neuraž se, ale celkově to máš napsané divně, moc česky to nezní...Jinak je to dobrá zpověď. Vždycky jsi byl při bití nahatý, i později? Chápu to tak, že popisuješ tak prví třídu. A co tak v deseti letech, taky muselo všechno před bitím dolů? A dostal jsi pak třeba taky i řemenem?

Tam mělo byt zmalovanym zadeckem musel sem bej po každy nahatej.V 10 taky muselo všechno dolu.Mamka remenem jenom vyhrožovala. Vždycky to byla varecka.

Dostanu výprask za vysvědčení mam dvě čtyřky :(( Nikdy jsem jeste nedostala ..Nějaké rady po výprasku?

V době dětství, asi v rose 1976, když mi bylo 10 let jsem byl s kámošem Petrem u toho, když náš další kámoš Ládík dostal pořádný výprask. Hráli jsme venku čutec a protáhlo se to, takže jsme šli pozdě domů. Láďa měl nejpřísnější rodiče, takže jsme se šli přimluvit, aby nedostal, ale nebylo to nic platné… Láďa si odemkl, váhavě jsme s ním vešli do předsíně. Láďa si rychle sundával teplákovou bundu a zouval si tenisky. V tom se prudce otevřeli dveře z pokoje a Láďův táta vběhl do předsíně. Chytil Láďu a začal ho pořádně fackovat. Na naše nesmělé blekotání, aby ho nebil po nás jen křikl ať jsme zticha, jestli taky nechceme přes hubu. Pak řekl Láďovi, že už dlouho nedostal a že to musí napravit. Láďa celý celý zrudlý od facek zbledl a se sklopenou hlavou se šoural do pokoje. Táta ho štulcem popohnal. Řekl nám, ať zůstaneme kde jsme, že za chvíli něco uvidíme, co pro nás bude poučné. Zaklaply za nimi dveře od pokoje. Stáli jsme s Péťou celí nervózní v předsíni a čekali, co se bude dít. Díval jsem se na Láďovi vyzuté tenisky, povalující se na podlaze a představoval si, co se s ním asi teď děje…To jsem netušil, že to brzo uslyším a vzápětí pak i uvidím. Za chvíli se začaly ozývat rány, jako když někdo do něčeho buší, ale tak pleskavě. A hned taky hrozný křik a pláč. Pochopil jsem, že Láďa je bit. Asi po čtvrt hodině ty rány ustaly, ale bylo slyšet vzlykání. Láďův táta vešel do předsíně a řekl nám ať se zujem a jdeme dá. Tenisky šly dolů a zutí jsme následovali Láďova tátu. Vešli jsme s ním do dětského pokoje. A naskytl se nám tento obraz: Ládík ležel na břiše na posteli, s nahým, vystrčeným zadkem. Měl pod sebou nějakou deku a pod břichem polštář, takže měl zadek vyšpulený. Tričko měl vyhrnuté do půlky zad a trenky stažené pod kolena. Na zemi ležely jeho vysvlečené tepláky a podkolenky. Ládíkova ubohá, holá zadnička byla celá zrudlá. Z očí mu tekly velké slzy, vzlykal a naříkal. Jeho táta nám řekl, že Láďa má za sebou půl výprasku a že my se budeme dívat na druhou půlku výprasku. A nejen dívat ,budeme Láďu držet. Dostal deset ran a čeká ho dalších patnáct. Tak aby nevyváděl, tak ho musíme zasednout! A tak jsme vlezli na postel. Péťa byl drobnější než já, ten seděl Ládíkovi obkročmo na zádech a já na lýtkách. Oba obličejem k jeho nahému zadečku, abychom trestání dobře viděli…Ještě musím dodat, že při našem příchodu do pokoje Ládík zabořil uplakané tvářičky do zkřížených rukou a ztišil se, jen slabě vzlykal. Styděl se, že ho takhle vidíme a to právě jeho táta chtěl. Byla to součást trestu, stejně jako to, že jsme na něm klečeli. On by si ho táta už nějak přidržel i bez nás…A výprask znovu začal. Řemen nám svištěl blízko našich obličejů a tvrdě dopadal na Láďův už dost zbitý, rudý zadek. Ládík zase začal řvát a asi už mu bylo jedno, že to všechno vidíme a slyšíme, byla to spontánní reakce na nové bití. Svíjel se pod námi bolestí, usedavě plakal a prosil za odpuštění a aby už ho táta nebil. Ale nebylo mu to nic platné, musel si výprask vytrpět až do konce a my s ním. …

V dětství jsem byl zlobivé dítě a tak jsem býval hodně bit, jak tehdy bylo běžné. Asi od čtyřech let jsem dostával na zadek. Zpočátku to byly výprasky rukou, později přišel ke slovu řemen. Dostával jsem nejdřív na kalhoty, od první třídy už jenom v trenkách a pak už úplně na holou. A tak už to pak zůstalo, bylo to už pořád na holou. A asi od mých osmi, nebo devíti let přišel další speciální trest. Ten na mě býval vykonán v pátek večer, nebo v sobotu ráno. Bylo to proto, abych byl schopen v pondělí ráno jít do školy. Probíhalo to takhle – táta v obýváku vytáhl z květináče dřevěnou pružnou tyčku, ke které byla kytka přivázaná. Pak jsme šli ke mně do pokoje, jako vždy při trestání. Tam jsem se musel vyzout úplně do bosa - bačkory dolu a hezky si sundat i ponožky. Po vyzutí jsem si lehl na postel na břicho a ohnul v kolenou nohy a zvedl je, aby holý paty byly nahoru. A pak jsem dostal pořádně našviháno na úplně bosý nohy. Řval jsem jako tur. Když jsem někdy dostával přes tu mojí holou, tak jsem samozřejmě řval taky dost. Ale tohle byl řev, který musel být slyšet po celém domě. Pak jsem se dlouho snažil být hodný. Přes nahatej zadek řemenem to dost bolelo, ale nebylo to nic proti tomu. Bití na holý paty a bosý chodidla dřevěnou tyčkou bolelo šíleně…

Věřím, že takový výprask dost bolí. Kolik ran jsi obvykle na chodidla dostal? A to jsi držel?

Ano, musel jsem držet, jinak to nešlo. Je to už dávno, když bývaly děti hodně poslušné. Dneska by při takovém trestu asi museli kluka pořádně svázat a brzo by je on nebo někdo udal za týrání, kdyby řval bolestí na celý dům jako já. Tehdy děti dostávaly hodně, křik dětí doma nikdo neřešil. Dostal jsem vždy tak 10 - 20 ran, podle prohřešku. A v zimě jsem si pěkně musel svlíkat i punčocháče, když jsem je zrovna měl a byl jsem bit na chodidla.

A od kolika let jsi byl bit na chodidla? Bylo to vždy na boso? Čím jsi dostával? Měl jsi někdy po výprasku na šlapkách i modřiny?

Asi do druhé třídy jsem nyl bit i na chodidla. Byl jsem tehdy jak by se dnes řeklo hyperaktivní. Měl jsem hodně špatných známek a poznámek a i doma jsem býval drzý a hodně zlobivý. Dostával jsem na holou, ale i když to bolelo a plakal jsem ,tak jsem se z toho rychle vzpamatoval a i kolikrát jsem byl drzý i krátce po nářezu. A tak se táta rozhodl, že budu bit na chodidla, za větší zlobení a prohřešky. No a stanovil tento trest na pátek, nebo sobotu ráno. Takže když jsem v úterý schytal poznámku typu, že jsem zbil spolužáka, tak mi táta řekl že já budu bit na chodidla. A ta doba trestu byla podle jeho času, v pátek se často vracel až dost pozdě a proto to bylo až v sobotu ráno. A o víkendu to bylo proto, aby se mi trochu do pondělka zahojily zbité nohy a já mohl jít do školy. Při výprasku na chodidla jsem byl bos, když, to bylo v pátek a táta byl tedy doma brzo a já už to měl naplánováno, nebo mi zkontroloval žákajdu a rozhodl se hned, tak jsme šli ke mě do pokoje se tam jsem se musel zout do úplně do bosa. Bačkory musely vždycky dolu a pak i to další, abych byl úplně bos. A bylo jedno, co jsem právě měl na nohách. Ať už to byly ponožky, podkolenky, nebo punčocháče, tak to muselo dolu. Vždycky jsem byl při výprasku na chodidla úplně bos. Kvůli svlečení punčocháčů jsem si tedy musel před tím sundat kalhoty. Dostával jsem tou dřevěnou pružnou tyčkou, jak tam píšu. Chodidla byla po výprasku zrudlá a někdy i oteklá. Bývaly tam vidět pruhy od bití. Ale v pondělí to už bylo lepší a na chodidla mi ve škole nikdo nekoukal...

Ještě jsem zapomněl doplnit toto. Když jsem byl bit na chodidla v sobotu a věděl jsem předem, že dostanu, tak už jsem s tím počítal a nebral jsem si ponožky, nebo podkolenky, když jsem vstal. Bit jsem byl hned po snídani. Míval jsem jen bačkory na bosých nohách ty jsem rychle shodil a už jsem si šel bos pro výprask... A i když jsem se to dověděl až v sobotu ráno, že dostanu na chodidla, tak zouvání před bitím bylo snadné, protože punčocháče jsem doma nikdy nenosil a ponožky šly dolu rychle, podkolenky o něco pomaleji, ale taky byly snadno dole a já byl snadno úplně bos, jak to bylo potřeba. Někdy byl tento trest na mě vykonán na chalupě, kam jsme o víkendu jezdili. Tam to bylo vždy v sobotu po snídani a samozřejmě jsem to už věděl dopředu, že tam budu bit na chodidla a byl jsem v sobotu od rána kvůli bití úplně bos. Akorát mě tam nejvíc štvalo, že jsem pak nemohl ven a ležel jsem po výprasku zbitý, bosky na posteli. Šlo to až tak v neděli, opatrně se obout a jít ven. Trochu jsem kulhal, ale šlo to. Když pro mě přišli místní kluci v sobotu a já ležel po výprasku, tak jim táta vždy řekl, že jsem dostal a ven nesmím, což kluci chápali, a nikdy se mě na nic pak neptali, i když jim to asi došlo, jak jsem bit, když jsem v neděli kulhal. Jednou jsem se jim svěřil, jak dostávám, byli to dobří kámoši. A taky jsem si pak vyzul tenisky a sundal si ponožky a ukázal jim bosý chodidla po bití...Jen pokývali, nic neříkali. Sami měli podobné zkušenosti, ukázali mi na oplátku holé zadky a záda, plné pruhů a modřin.

Ještě jedno upřesnění. Mám tam překlep, má tam být, že jsem byl bit na chodidla od druhé třídy, ne do druhé třídy. A taky jsem si vzpomněl na jeden výprask na chodidla, který nebyl naboso a byl asi v pěti letech. Rozbil jsem tehdy skleněnou vázu a dostal jsem pořádně na holou, řemenem. Ležel jsem při bití na gauči, s vystrčeným nahým zadkem. tepláky a trenky jsem musel před trestáním stáhnout pod zadek. No a samozřejmě jsem se taky zul, když jsem si lehal na gauč. Tedy jen bačkory, byl jsem v ponožkách. Když mi táta zmaloval holou prdel, tak se mu to zdálo asi pořád málo, tak mi vysázel další rány na chodidla, jak jsem ležel na břiše. Odnesly to hlavně paty. Bolelo to a to ho zřejmě později inspirovalo, protože jsem by pak dlouho hodný. První bosý výprask byl za vysvědčení na konci první třídy. Byla totiž dvojka z chování a dvě trojky. Pro vysvědčení jsem si šel v bílé košilce a tmavých krátkých kalhotách. Na nohách jsem měl krátké, velmi tenké ponožky a sandály. Když jsem si přinesl vysvědčení domů, tak jsem si v předsíni zul sandály. A šoural jsem se do pokoje. Když bylo teplo, tak jsem doma bačkory nenosil. Naši byli oba doma. Po zkouknutí vysvědčení mi táta řekl, že budu pořádně bit. Že dostanu samozřejmě pořádně na holou, al až za dva dny, protože nejdřív dostanu na chodidla a to hned, tak se s mámou dohodli. A tehdy vytáhl prvně z květináče tu dřevěnou tyčku a šli jsme ke mě do pokoje. Tenké ponožky tam musely ihned dolu a já jsem si bos lehl na břicho na postel. Nohy jsem ohnul v kolenou, aby bosý chodidla byly nahoru. A už jsem byl bit jako žito. Rány dopadaly nejvíc na holý paty a na ty plosky pod prstama. Štípalo to a bolelo. Brzo se celým domem ozýval můj křik a pláč. Bolestí jsem zatínal prsty u nohou .Když bití skončilo, tak jsem ležel na posteli, vzlykal a držel se za zrudlý, oteklý nohy. A za dva dny jsem bil bit znovu, tentokrát na holou, jak mi bylo slíbeno. Ležel jsem na posteli jen v košili, vyhrnuté na záda, od pasu dolu bez, takže zase i úplně bos a s nahatým zadkem. Chodidla jsem měl ještě bolavá. ale ty byly ušetřeny, i když jsem se bál že na ně znovu dostanu. Za to nebyla ušetřena ta moje ubohá holá. Dostal jsem přes ní tolik, jako snad ještě nikdy před tím. A bylo to řemenem, nepočítaných ran. Nejvíc na prostředek zadku, na tu škvírku.Úpěl jsem bolestí, ale i když to bolelo hodně, tak na paty to bylo horší.

Já jsem výprasky na chodidla dostával už asi od 3 let, vždy na boso. Většinou nejprve vařečkou, později taky hadicí nebo lískovkou. Pamatuju si, že to hrozně bolelo a určitě jsem u bití nedržel.

A to tě přivazovali? A zouval ses před bitím sám, nebo tě museli násilím zout?

Nepřivazovali, to ne, vždycky mě někdo nohy držel nebo na nich seděl, většinou brácha nebo strýc a máti. Zout mě a sundat ponožky nebo punčocháče mi museli před výpraskem oni. Teprve později jsem se dobrovolně připravoval sám, když mi tatínek řekl, že dostanu, vyzul jsem se a musel jsem bosý čekat na chodbě u sklepa.

No, to muselo být náročné, zouvat tě před bitím, když sis to nechtěl nechat líbit. Představuji si živě, řvoucího kopajícího kluka, který bude bit na chodidla a nechce držet, rvou z něj dolů bačkory a snaží se mu sundat ponožky...Do kolika let tě zouvali? A samozřejmě je lepší vysázet výprask na chodidla, když trestaný má chodidla směřující nahoru. Pokud leží na břiše a někdo mu sedí na lýtkách, tak se do chodidel hůř trefuje, jsou spíš prohnutá. Pak dostane hlavně na paty a ty jsou tvrdší. Bolí to na ně, ale na bříška chodidel pod prstama to bolí víc. I když nožky malého klučíka jsou celé měkké a citlivé. Dovedu si představit, jak tě to jako hodně malého muselo bolet, na malý, úplně bosý nožičky. I když předpokládám, že v tom malém věku to asi bylo symbolické, aby ti neublížily. Ono tříletého prcka už asi vyděsí to oznámení, že dostane bos na chodidla a trestem je už pro něj příprava na bití, když je tedy někam položen a vyzouván do bosa. Pak to bití na úplně bosé nožičky ani nemusí být moc silné a prcek má i tak dost. Nebo se pletu a bili tě ho dně už od mala?
No a předpokládám , že pořádné bití asi bylo pak jak už jsi větší čekal bosý na výprask u sklepa. Co se tam pak dělo?

Nevím přesně, ale asi od nástupu do školy jsem byl už tak poslušný, že jsem se zouval a sundával si ponožky před potrestáním už sám dobrovolně. Tehdy končilo také období bití vařečkou v koupelně (nevím zda bylo symbolické, většinou jsem se při trestání pomočil, možná bolestí, možná taky strachem) a začaly probíhat tresty ve sklepě. Před bitím jsem se tedy zul, sundal ponožky a musel jsem stát na studené a vlhké podlaze u sklepa. Po čase přišel tatínek s někým kdo mě měl držet a ve sklepě jsem si musel lehnout na podlahu, strýc nebo starší bratr si sedl na moje stehna a držel mi holá chodidla vzhůru. Tatínek mi na bosé nohy vysázel rány - buď lískovkou nebo hadicí. Studená prokřehlá chodidla byla velmi citlivá a bití bylo proto ještě více bolestivé.